Dozvuky z let 1978 – 79 ovlivňují politiku a vztahy mezi mnoha státy až do dnešního dne. Z přátel se stali nepřátelé, ze sousedů rivalové a každý naučný slovník to bude vykládat trochu jinak.
Abyste si v tom zmatku udělali pořádek, můžete to zkusit několika různými způsoby. Například zeptat se dnešních mladých Íránců, jak to vidí oni. Jejich odpovědi by se daly shrnout do následujících vět. Za vlády posledního šáha Rézy Pahlavího došlo k velkému sblížení Íránu a západního světa. Především zde byl cítit vřelý vztah s USA a dokonce i s Izraelem. Írán byl totiž jedna z mála arabských zemí, která uznala Izrael jako samostatný stát. Sbližování se západem mělo dvě roviny. Obchodní a kulturní. Persie je zemí, kde na každých pár metrech najdete nějaké přírodní nebo kulturní bohatství. Ropa, plyn, nerosty, kovy, drahokamy a vedle nich tisíce let staré artefakty. To vše se stalo velice žádaným vývozním atributem. Do Persie se vedle mnoha výdobytků moderní doby zase pro změnu začal dovážet moderní životní styl. Kromě zcela legitimních změn, jako například zavedení volebního práva žen, zde začal pronikat i uvolněný životní styl. Šáh byl milovníkem, požitkářem a volnomyšlenkářem. Bohužel neodhadl rozpoložení svého vlastního národa. Nejprve zapomněl na to, že v Íránu jsou dvě tradice. Perská a muslimská. Vývozem historických artefaktů a jejich prodejem do rukou bohatých Američanů a Evropanů si znepřátelil ty, kteří se odvolávají k Perské tradici. A zaváděním západního životního stylu zase těm, kteří se cítili být součásti tradice islámské. A právě v tuto chvíli vystoupil šíitský duchovní ájatolláh Rúholláh Chomejní, jehož režim nejprve uvěznil a později vyhostil ze země, a kterému se geniálně podařilo sjednotit obě strany. Jak ti, kteří se cítili být Peršany, tak i ti, kteří se považovali především za muslimy, byli natolik se stavem věcí znepokojeni, že se sjednotili a spojili ve společném tažení proti šáhu.
Oficiální informace nám pak celý obraz mohou velice dobře dokreslit.
Íránská islámská revoluce byla zcela jistě jedna z nejvýznamnějších íránských vnitropolitických událostí 20. století. Jak praví literatura, šáh Muhammad Rezá Pahlaví se snažil zemi modernizovat při zachování svých pravomocí. Bohužel se nedokázal oprostit od tvrdých policejních praktik, které společně se špatnou ekonomickou situací způsobily vzrůst opozičních nálad mezi obyvatelstvem. Nejprve opozice zcela jistě nebyla jednotná. Míchaly se zde levicové i liberální síly. Jednotícím prvkem všech se ale stala postava Rúholláha Chomejního. Jako šiítský duchovní byl blízký všem opozičním strukturám a jeho perzekuce šáhem vyvolala silnou odezvu. Ve stejné době se pak Pahlavímu podařilo udělat několik zásadních přešlapů. Například v zemi, která měla zásadní ekonomické problémy, uspořádal grandiózní a nákladné oslavy 2500 let trvání monarchie. Jeho tajná policie ve stejné době zatkla zhruba 2500 politických oponentů, a kromě věznění mnohé z nich potkalo i nelidské zacházení a mučení.
To vše vyvolalo velké nepokoje a demonstrace, které začaly již v roce 1977. Následující rok se přenesly do celého Teheránu a postupně se začaly šířit celou zemí. Hlavním požadavkem opozice byla rezignace šáha a propuštění politických vězňů. Později se k nim přidal i požadavek na návrat Chomejního z pařížského exilu. Velký tlak na vládu a stále přibývající množství pouličních obětí nakonec vedly k tomu, že na počátku roku 1979 šáh uprchnul do exilu ve Spojených státech a hned další měsíc se do země vrátil Chomejní, který se záhy stal de facto neomezeným vládcem země.
Situace ani v dalších letech nebyla příliš přehledná. Změny ve vedení země a odklon od dřívější šáhovy světské prozápadní politiky vedly k naprostému ochlazení mezinárodních vztahů mezi Íránem a USA a následně i Íránem a okolnímu sunitskými muslimskými zeměmi. Celá situace nakonec vyvrcholila Írácko – Íránskou válkou, která trvala osm let.
Odezvy osmdesátých let se vlečou do dnešního dne. Írán je jednou z největších velmocí Blízkého východu. Jeho nepřátelství s USA ale také se Saudskou Arábii, mu však přináší neustále problémy. Sankce ze strany USA a EU ovlivňují ekonomickou situaci obyvatel, ale jejich hrdost nedovolí, aby ustoupili.