Je to nad slunce jasné. Když se člověk hýbe, spotřebovává energii uloženou v těle v podobě tuku, a když pak přijímá energie méně, než jí vydává, zákonitě pozbývá na váze.
Ovšem tento recept má své zásadní nedostatky. A to ty, že pohyb stejně jako hlad nejsou něco, co by většina lidí považoval za příjemné. Právě naopak – škruňkání v žaludku, kručení a bolest namoženého těla berou mnozí jako něco nepřijatelného, nesnesitelného.
A když chce jeden zhubnout, ale nehodlá si ‚huntovat tělo‘, sází nejednou na zázračné metody, na pochybné diety a ještě pochybnější přípravky, po nichž by se měl kýžený efekt dostavit sám. Měl by, jenže se nedostaví. Protože to by odporovalo přírodním zákonům, jež jsou věčné a neměnné.
A pokud pak člověk chce vsadit na nějaký prostředek na hubnutí, měl by vybírat s rozumem. A vsadit tedy například na Sibutramin. Tedy na něco, co pomáhá hubnout, ale na nic si to nehraje.
Sibutramin nikdo jako zázračný lék na hubnutí nepropaguje. Protože tento ‚nespaluje tuky‘ ani neprovádí jiná zcela smyšlená kouzla. Ten jenom ovlivňuje pochody odehrávající se v naší hlavě, díky nimž má jeho uživatel při konzumaci jídla daleko dříve pocit sytosti, což mu pomáhá v boji s přejídáním se.
Což je logicky první krok na cestě k vytoužené postavě. Je to usnadnění držení diety, jež logicky funguje. A když se tato ještě zkombinuje s větším množstvím pohybu, je vlastně člověk na té nejlepší možné cestě.
A to aniž by tím bylo tělo negativně poznamenáno, aniž by dotyčný utrácel za pouhou naději, jež se rozplyne jako pára nad hrncem.
Tady je úspěch zaručen. Ale pochopitelně jen když člověk chce. A chtít by měl. Protože být jako bečka není ničím příjemným, že?